Cvrčkův svět

 Známého psychologa B. Kafku zajímala Nejsvětější Svátost. Subjekt sledoval mši svatou, při proměnění na něm bylo vidět, jak prožívá svou účast. Řekl: „Když kněz řekne slova proměnění - Toto je moje tělo - v tom okamžiku se svatá Hostie rozzáří a úžasné světlo zaplaví celý kostel. Proniká všechny přítomné, stěny chrámu a táhne se ještě 30 metrů do dálky okolo kostela. Kdo je v tomto okruhu, je zasažen ještě touto milostí.“

 Jednou šel B. Kafka s uspaným objektem. Ten zůstal stát u kostela jako socha proti svatostánku. Kafka mu řekl: „Co tu stojíš?“ Nato subjekt odpověděl: „To vy nevíte? Tady je Nejsvětější Svátost ve svatostánku a její světlo se šíří až sem - ke mně. Je to úchvatné, to se nedá slovy vyjádřit.“

 Kafkovy vědecké výzkumy vedou k závěru, před kterým mnozí utíkají:

 1. Kromě hmoty existuje svět nehmotný - nadpřirozený, pro který jsme i my stvořeni a vybaveni.

 2. Psychologie se zabývá studiem psychických procesů a dokazuje existenci duše.

 3. Posmrtný život je věčný, nikdo se mu nevyhne!

 4. Bůh existuje, svědčily všechny subjekty ve 4. stupni spánku.

 5. Starat se o spásu duše je povinností každého z nás.

 6. Je třeba poznávat cesty, které vedou ke spáse.

 Po klinické smrti esplany fungují dále. Člověk má tehdy schopnost zhodnotit celý svůj život a má příležitost, aby všechno napravil lítostí. Když to neudělá v této době, je malá naděje, že později zaujme správné stanovisko.

 V té době je velmi důležité, aby se zemřelému poskytla pomoc. Udělají to pozůstalí vzbuzováním lítosti, neboť on přijímá jejich myšlení. Celé tři dny, než se duše oddělí od těla, modlíme se i při práci: „Můj Ježíši odpuštění a milosrdenství, pro zásluhy Tvých svatých ran.“, abychom pro zemřelého vyprosili milost lítosti. Je to služba lásky, jejíž hodnota se nedá vyčíslit! 30 hodin po klinické smrti subjekt hlásí, že umírající je jen slabě spojený s psychofluidem.