Cvrčkův svět

Často si myslíme, že Boží vůle se střetává s našimi nejhlubšími přáními. Pak říkáme: „Buď vůle tvá“, ale říkáme to se smutkem a s rezignací.

Co však je ve skutečnosti tato Boží vůle? Víme z Písma svatého, že to, co Bůh chce, je především toto: aby všichni lidé byli spaseni (1 Tim 2,4).

Odevzdat se tedy jemu znamená odevzdat se svému nejvyššímu blahu, odevzdat se lásce Otce.

Všechny ostatní věci, které On chce, jsou orientovány k tomuto základnímu přání, našemu plnému štěstí.

Proto na nás osobně myslí od věčnosti, proto stvořil jednoho každého z nás, proto se stal člověkem, dal se ukřižovat…, právě proto, aby nás přivedl k radosti bez konce!

Také moje maminka nebo upřímný přítel mi přejí všechno dobré, ale nejsou vždy schopni, aby to uskutečnili. A dokonce někdy ani nevědí, v čem spočívá moje opravdové dobro, jindy není v jejich moci, aby to zajistili…

Bůh naopak je jako nejněžnější maminka, daleko něžnější než kterákoliv pozemská matka. Písmo říká: Hospodinova dobrotivost se vztahuje na vše, co stvořil (Ž 145,9).

Byl jsem jako ti, kdo jim nadlehčují jho, když jsem se k němu nakláněl a krmil ho (Oz 11,4). Copak může žena zapomenout na své dítě? ... Já na tebe nikdy nezapomenu (Iz 49,15).

Této dobrotivosti našeho Boha k jednomu každému z nás nemůže zabránit žádná překážka, ani síla nepřátel, ani naše vlastní ubohost. Všem to může připomenout podobenství o ovečce, která se zatoulala a vzdálila od Boha, ale on ji hledá, dokud ji nenajde. A když ji najde, netrestá ji, ale položí ji na svá ramena, aby se při návratu domů neunavila… (srov. Lk 15,4–7).

Jeho dobrotivost je tedy nepřekonatelná, jeho něžnost je plná moudrosti: Pán ví, k jakému cíli nás má přivést, aby nás učinil šťastnými, zná cestu našeho života (srov. Jan 14,6) a ví, jakým nejlepším způsobem nás přivést k takovému cíli a k takové cestě, zná naše skutky a dokonce i naše bloudění. Nestalo se, že ten, kdo hledal lidskou moudrost, našel v Něm plnost pravdy, kdo hledal ubohé lásky, našel v Něm lásku bez hranic?

Jeho pečlivost je tedy jak nepřekonatelná, tak i moudrá: je to moc lásky spojená s moudrostí lásky.

Lidská vůle může být něžná, ale nerozumná, moudrá, ale bezmocná, zatímco Boží vůle je nekonečná láska, která si posluhuje bezmeznou mocí své všemohoucnosti a nekonečné moudrosti – vševědoucnosti.

Není proto nic chytrého bazírovat na vlastní vůli; je moudré opakovat spolu s Pánem: Otče, ne má, ale tvá vůle se staň (Lk 22,42).