Cvrčkův svět

Na jednom spiritistickém kongresu satan řekl:

Já pokrývám svět rozvalinami, zaplavuji ho krví, slzami, deformuji to, co je krásné, znečišťuji to, co je čisté, bořím, co je velké, konám zlo, které mohu konat, a chtěl bych, abych ho mohl nesmírně zvětšit.

Já jsem samá nenávist, nic jiného než nenávist. A čím více nenávidím, tím více trpím, neboť moje nenávist a moje utrpení jsou nesmrtelné, jako já jsem. A nemohu přestat nenávidět, jako nemohu nežít věčně. A to, co zvětšuje u mne to utrpení, tu nenávist, to je myšlenka, že jsem byl poražen, že nenávidím zbytečně, že všecko zlo, které konám, dělám marně. Ale co říkám "marně?" Ne.. Jednu radost přece - jestli to tak mohu nazvat - mám. Jedinou útěchou, kterou mám, je to, že ničím duše, za které ON prolil Svoji krev, pro které umřel, vstal z mrtvých, vstoupil na nebe. Ano, věci zbytečné pro ty duše, které já ubíjím. Rozumíte? Zničit jednu duši. ON ji stvořil k Svému obrazu, miloval ji nesmírnou láskou a pro ni byl ukřižován, a já Mu tu duši rvu, kradu a ubíjím. Já je sebou dělám nešťastnými. Jak to, co to říkám??? Vy byste se mohli obrátit. Vy byste mi mohli utéci. Přesto to musím říci, neboť ON mě k tomu nutí. ON mně používá proti mně. Mám vždy před očima svého rozumu toho Boha, jaký byl, když jsem se MU klaněl s nepopsatelným nadšením. Kdybyste viděli, kdybyste mohli vidět, jaké světlo, jaká krása, jaká dobrota, jaká velebnost, jaká dokonalost... Jak jsem to všechno mohl ztratit? Byl jsem tak šťastný, tak šťasten, tak šťasten... A nyní jsem tak nešťasten, nešťasten navždy.