Cvrčkův svět

Šťastnou a radostnou událostí pro všechny ctitele Matky všech národů bylo církevní uznání pravosti amsterdamských zjevení a poselství diecézním biskupem Josefem M. Puntem. A to je asi nejkrásnější důvod pro naše setkání před milostným obrazem ve jménu všech národů. Abychom se modlili za všechny národy.

 Tento schvalovací dekret nepotěšil jenom nás, ale i J. Em. Alfonse M. kard. Sticklera v Římě, který už na 1. mezinárodním modlitebním dnu před 6 roky vyjádřil své osobní přesvědčení, že amsterdamská poselství pokládá za veliký dar. Mimo jiné tehdy řekl: „Při čtení amsterdamských poselství jsem byl od začátku dojatý jejich jednoduchostí a hloubkou. Církev by je měla podrobit větší zkoušce, a to ve světle těch událostí, které se udály v Církvi a ve světě za posledních 50 roků: je to nepřestavitelná krize víry a morálky, politiky a hospodářství. Když přišla Matka všech národů v roku 1945 do Amsterdamu, nikdo si nedovedl představit, v jaké míře se její proroctví vyplní.“

 Uskutečňování proroctví, o kterých tehdy mluvil kard. Stickler, byly v podstatě důkazy pravosti. Tak to předpověděla Panna Maria: „Znamení jsou obsažena v mých slovech!“ (4. 4. 1954), což znamená: Když se budou dít události, které jsem předpověděla, poznáte, že to byla opravdu Žena a Matka všech národů, která přišla do Amsterdamu.

 A skutečně, Bůh dal v Amsterdamu tak početné a přesvědčivé důkazy pravosti jako nikdy předtím v dějinách mariánských zjevení. Vzpomeňme jen na předpověď II. vatikánského koncilu 11 roků před jeho zahájením, v čase, kdy na to nikdo ani jen zdaleka nepomyslel! Anebo na přesnou časovou předpověď smrti papeže Pia XII. (str. 170, 180 čes. překladu). Vždyť něco takového může vědět jen sám Bůh! Tento důkaz pravdivosti byl šokující a hluboce se dotkl především tehdejšího biskupa Haarlemu-Amsterdamu Msgre Hilbersa a duchovního vůdce vizionářky Idy Peerdemanové dominikána P. Fereheho.

 Jedinečné a prvořadé místo mezi důkazy pravosti Amsterdamu má Akita, největší poutní místo Japonska. Tamní dřevěná socha Panny Marie je přesnou napodobeninou Matky všech národů. Poselství měla tak dramatický obsah, že kard. Ratzinger je přirovnal k fatimským poselstvím. Biskup Ito, biskup diecéze Niigata-Akita, nato potvrdil nadpřirozenou pravost poselství Matky všech národů v Japonsku a navštívil místo jejich původu, totiž kapli Matky všech národů v Amsterdamu, aby v ní slavil mši svatou.

 Při čtení amsterdamských poselství si biskup Ito uvědomil, že Matka všech národů přišla, aby nás v tomto apokalyptickém konci vyvedla z bezvýchodné situace a uvedla do nového času Ducha Svatého a že ji proto nutně potřebujeme.

 Jsme o tom přesvědčeni i my, že Marii opravdu potřebujeme pod tímto novým titulem Matky všech národů? Nestačí Guadalupe, Rue de Bac a La Salette, Lurdy a Fatima, Bourraing a Banneaux? Nastačí to? Ne, Bohu to nestačí, neboť on nám chce dát všechno!

 Ano, opravdu ji potřebujeme jako Matku všech národů! Neboť právě tímto titulem a touto modlitbou nás chce zachránit před zkázou, neštěstím a válkou – přesně řečeno před velkou světovou katastrofou. Právě kvůli tomu přišla, neboť nás chtěla chránit tehdy a i dnes nás ještě chce uchránit před masovým odpadem od víry. Toto vakuum víry je jako otevřené dveře pro satana, aby mohl vejít do lidských srdcí a pak je svést k morálnímu úpadku. A tato morální zkáza, tento morální úpadek je zase – jak to říká Matka všech národů – vnitřní příčinou neštěstí a války.

 V Německu je očividný rozkol mezi Církví věrnou Římu a pískem zanesenou demokratizovanou církví. Mnozí věřící každý týden podnikají dlouhou cestu autem, aby se aspoň v neděli mohli zúčastnit mše sv., která odpovídá liturgickým předpisům.

 Každá milost, kterou přijímáme, prochází rukama Panny Marie. Avšak tamní kněží, katecheté a věřící, kteří ve farnostech podporují úctu k Panně Marii, jsou často vystaveni nevýslovným osočováním a represáliím.

 Nejbolestnější na tom je mlčení biskupů, kteří sice chtějí pravdu a dobro, ale podařilo se umlčet je pomocí médií namířených proti Církvi. Nejsou oporou ani kněžím věrným Svatému otci, ani nechrání věřící před údery organizací nepřátelských Církvi.

 Nepředpověděla Matka všech národů přesně tuto aktuální dramatickou situaci už před 50 roky? „,Dítě, opět ti přináším poselství pro Německo, musí být zachráněno!‘ Pak mě Paní vede nad Německem. Jak tak Německo pozoruji, cítím, jaké tam panují poměry. Hrozný úpadek země, národa a mládeže, mnoho lidí odpadlo od víry.“ (3. 12. 1949)  A když vizionářka vidí na okraji propasti i mládež Holandska, mladé lidi a děti, Žena potvrzuje: „I Nizozemsko se blíží k propasti.“ (3. 12. 1949)

 Pozor, nepřehlédněme: při příchodu Matky všech národů do Amsterdamu nejde jen o záchranu Holandska, Německa a Evropy! Nejde jen o záchranu římské Církve nebo o záchranu celého křesťanstva. V Amsterdamu jde mnohem více – o záchranu celého světa, jde o všechny národy! Neboť tento odpad od víry způsobuje celkový morální úpadek, neštěstí a válku. Záplava pornografie, brutálních a hororových filmů vnáší do lidských srdcí perverzitu a surovost.

 Chápete teď, milí přátelé, proč opravdu potřebujeme Matku všech národů? Jde o záchranu celého světa. Prostřednictvím nebeské Matky mají být všechny národy vysvobozeny ze satanova sevření a obklíčení. Jak pravdivá jsou slova Panny Marie: „Satan je ještě knížetem tohoto světa. Pevně drží, co může. Proto musela přijít Matka všech národů nyní, do této doby. Vždyť ona je Neposkvrněné početí – a proto Spoluvykupitelka, Prostřednice a Přímluvkyně. Ona zvítězí.“ (15. 8. 1976) „Ona triumfuje.“ (15. 8. 1977) Jde tedy o konečné vítězství, neboť apokalyptická Žena chce nyní satanovi rozdrtit hlavu – a to jednou provždy.

 A to je přesně to, co vidíme na jejím amsterdamském milostném obraze: na glóbu už není vidět hada, neboť Matka všech národů ve sjednocení s námi, svými dětmi, porazila zlo mocí Božské lásky. V tomto smyslu je amsterdamský milostný obraz skutečně nebeským obrazem. Je obrazem nové doby dokonalého pokoje, který bude přebývat v srdcích všech lidí. To by nás mělo vlastně naplnit velkou nadějí a radostí, když hledíme na obraz a modlíme se před ním. Satan ví, že mu zůstává už jen málo času. Proto i jeho zarputilý boj proti Ženě a všem, kteří pro ni pracují.

 „Matka všech národů musela nyní přinést svou modlitbu do tohoto satanského světa. Ale Duch Svatý ještě musí přijít k národům. Dobře pochopte toto poselství! Národy, modlete se potom mou modlitbu, aby Duch Svatý skutečně přišel!“ (4. 4. 1954) Při této poslední větě Žena sepjala ruce, jako kdyby chtěla lidem ukázat, jak se mají modlit.

 Myslím si, že nyní je ten správný okamžik, abychom se se sepjatýma rukama pomodlili tuto mocnou modlitbu, každý ve své mateřské řeči. Matka všech národů praví: „Nevíte, jak mocná a významná je před Bohem tato modlitba.“ (31. 5. 1955)

 Matka nás chce tedy uchránit před neštěstím a válkou. Neštěstím, jako je hlad, který každoročně ohrožuje miliony. Víte, že každoročně umírají hladem statisíce dětí?

 Nechce nás však zachránit jenom před katastrofami, ale i před válkou. Válkám můžeme zabránit jenom modlitbou a obrácením, nejen jednoduše demonstracemi! Určitě si vzpomínáte na to, jak v březnu miliony lidí vyšly do ulic protestovat proti válce: v Hongkongu, v Londýně, v Jakartě a v Berlíně, v Hirošimě a v Rio de Janeiru, ve Washingtonu a v Římě. Jako by úplně ztratily rozum, protestovalo v Austrálii několik stovek nahých žen, které vytvořily formu srdce, ve kterém bylo napsáno: Žádnou válku! No war! Kdyby se všichni tito lidé, kterých byly miliony, modlili s takovým přesvědčením, s jakým protestovali – dovolím si tvrdit, že by byli dosáhli přesně toho, co chtěli, totiž zabránit válce. Současně se sice i mnoho lidí modlilo, ale vidíte, jak mnoho modlitby by bylo nutné ke spoutání této obrovské moci zla. Ani našemu Svatému otci se nepodařilo zabránit této válce!

 A ještě něco: Matka všech národů zjevila už v r. 1947 nebezpečí bakteriologického útoku proto, aby se takové katastrofě zabránilo. V této šokující vizi zažila vizionářka dokonce na vlastním těle ničivé účinky takového útoku. Každý si to může podrobně přečíst v knize poselství. Jak je to dnes vážné, nám ukazují nedávné novinové články, ve kterých nás experti varují před terorem biologických zbraní. Jediným východiskem je naše obrácení a naše modlitba.

 Poučme se z biblického příběhu o Danielovi v jámě lvové. Co dělal Daniel v nebezpečí smrti? Modlil se! A Bůh ukázal svou moc a poskytl pomoc tomu, kdo mu důvěřoval. Následujme tedy Daniela tím, že se budeme modlit a přitom důvěřovat Bohu, jemu samému a jeho a naší Matce, kterou nám poslal, neboť ji doopravdy potřebujeme.

 Vždyť ona sama praví: „Nevěsta nebyla poslána na zem nadarmo. Přineste ji národům. Dobře to pochopte: I Pán potřeboval svou Matku, aby se mohl narodit. Skrze matku přichází život. Proto musí být opět přinesena do vaší Církve a národům a uvidíte rozkvět.“ (25. 3. 1973) Neboť „Církev a národ bez Matky jsou jako tělo bez duše.“ (31. 5. 1965)

 Akce obrazu a modlitby Matky všech národů nabyla časem takový světový rozměr, že už ji nemůže zastavit žádná moc. A daleko více: tato akce se mezi všemi národy stane celosvětovým, zcela nevyvratitelným „důkazem pravosti“. O této akci Matka všech národů říká: „S velkým nadšením a s horlivostí se pusťte do mírového díla, pracujte na vykoupení. Dočkáte se zázraku! Uvidíte zázrak. To je mé poselství pro dnešek. Tlačí nás čas. Musí přijít velká akce pro mého Syna, pro Přímluvkyni a Poselkyni klidu a míru, Paní všech národů.“ (1. 4. 1951)

 Tento zázrak a toto vítězství zažil v jedné vizi i Don Bosko. Viděl papeže, jak připoutává loď Církve ke dvěma sloupům, k sloupu Eucharistie a k sloupu Panny Marie.

 A tím jsme opět v Amsterdamu. Díky eucharistickému zázraku z roku 1345 a příchodu Matky všech národů se stal jedinečným způsobem současně eucharistickým a mariánským městem. Amsterdam je k tomu i letničním městem, neboť Panna Maria tu slibuje, že posledním a největším dogmatem o Panně Marii Spoluvykupitelce, Prostřednici a Přímluvkyni budou Církvi darovány nové Letnice.

 Vidíte, jak opravdu velice potřebujeme Matku všech národů, aby mohli všichni rodiče dovést své děti do šťastné budoucnosti. 

(přednáška P. Pavla M. Sigla na 5. mezinárodním dnu modlitby v Amsterdamu v červnu 2003)