Cvrčkův svět

Politik, který napomůže zavedení potratů, bude exkomunikován, řekl Benedikt XVI. na cestě do Latinské Ameriky. Uším ateistického liberála to může znít jako návrat k tmářství Savonaroly a Boblicka.

Ale v Latinské Americe zní všechno jinak. Potraty jsou zde skoro všude zakázány. Ba i v nejbohatším a hodně evropském Chile. Brazilský prezident Lula se kloní k udělovaní výjimek - k něčemu podobnému, co je v Polsku, tedy aby právo na zabití plodu měla žena v případě, že je ohroženo její zdraví nebo je pravděpodobné, že se narodí tvor, pro nějž nebude život darem, ale utrpením.

V drtivé většině Evropy může žena svobodně zabít několikatýdenní nenarozené dítě. V Americe jde její právo ještě dál.

Osobně jsem byl vždycky pro „polský model“ - ve výjimečných případech potrat povolit. Leč myslím, že papež je moudřejší.

Na počátku bych měl vysvětlit, proč jsem pro přísné omezení potratů zákonem, i když jsem liberál. Ty důvody jsou liberální. Pokud odhlédneme od víry, neexistuje žádná vědecká evidence, zda je, či není Bůh. A neexistuje žádný důkaz o tom, zda je čtyřtýdenní plod lidskou bytostí, nebo není.

Umučte člověka!

Argument černého pytle je však pro mě nepřekročitelný. Stojíte s železnou tyčí nad látkou, pod níž se něco hýbá. Většina vám říká, že je to jen jakási necitelná plazma. Je však pravděpodobnost jedna ke stu, že když to rozmlátíte na cucky a pak odhalíte, zjistíte, že jste pekelně umučili nevinného člověka.

Začnete do toho mlátit?

Vím, že jako muž jsem coby odpůrce potratů ne zcela věrohodný, protože své přesvědčení nemohu dokázat činem. Z logického hlediska jsou však argumenty žen o právu na rozhodnutí liché. Jsou totožné s obhajobou vraždy. Matka nemůže říci: zaškrtila jsem zmetka, protože řičel jako na lesy. Nemůže říci: udusila jsem malou polštářem, neb nemám na to, abych jí koupila botičky. Nebo: hodila jsem to do popelnice, protože jsem nemohla na diskotéku. Tedy, může to říci, ale soudce většinou neobměkčí.

Pokud se tak rozhodne, má-li dítě pod srdcem, může je u nás zabít bez soudní, ba morální úhony a za mírný poplatek.

Stojí-li proti sobě pohodlí matky s jejím partnerem a lidský život, debata končí. Západní státy, které povolují potraty, kanonizují bez nejmenší pochyby zvěrstvo.

Až dosud jsem se však domníval, že pokud ženě hrozí zdravotní riziko nebo testy ukazují, že je plod vážně poškozen nebo byla žena znásilněna, je potrat správný.

Ani tahle argumentace však neobstojí, pokud je to maličké člověk.

Může matka zabít dítě, když je cimprlich a neustálé starání se o ně ohrožuje její duševní zdraví? Může ho zabít, když se narodí s IQ nula? Nemůže.

A může se ho zbavit, když se dozví, že jeho otec je lidská zrůda, která ji podváděla a jiné vraždila?

Nemůže.

V břichu a mimo ně

Proč má mít tvoreček úplně jiná práva v břichu a jiná práva mimo břicho? Proč je v břichu krvavou onucí a mimo břicho lidskou bytostí hodnou vší úcty? Na tuto otázku existuje skličující odpověď: Hle - dílo lidské pohodlnosti a zaslepenosti.

Člověk nemusí být panbíčkář a modlář, aby se připojil k Benediktu XVI.

Moderní kapitalismus přemáhá všude kromě Afriky šílenou chudobu. Demokracie, zdá se, činí z míru pravidlo a z války výjimku.

Boj za záchranu masově vražděných nenarozených dětí je tak teď nejdůležitějším úkolem lidstva.

Přešlap Martina Komárka, MF DNES, 15. května 2007

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=112&r=nazorya&c=744146